kaklik
commented
3 years ago Po průzkumu fyzikálních možností zde vychází tyto varianty:
- Kontrola adheze měřením dialektických vlastností první vrstvy - To je řešení možné pouze se speciální podložkou, těžko by to bylo realizovatelné s podložkou v podobě ocelové planžety.
- Kontrola geometrie - Tuto kontrolu v podstatě provádí uživatel, když u tiskárny čeká. Jsou následující způsoby, jak zjistitgeometrii tištěné plochy:
- lineární snímač měřící deformaci a tloušťku pokládaného vlákna
- Maticový snímač, kontrolující více vláken a spojení vláken k sobě
- Oba principy mohou být doplněny o vytvoření 3D mapy pomocí bočního osvětlení - v extrémním případě by možná stačilo detekovat přítomnost stínů na podložce, tj. nehomogenity jasu. V takovém případě by k detekci stačilo měřit jas. Problémem zde budou okrajové jevy na hranách spodní vrstvy modelu.
I v případě automatické kalibrace podložky a výšky první vrstvy je nyní pro uživatele časově náročné zkontrolovat, že tisk první vrstvy probíhá dobře. Prakticky to znamená u tiskárny stát a dívat se, jakým způsobem se tiskne první vrstva.
Častým problémem je lokální odtržení tištěné trasy od podložky (zejména v rozích tištěného objektu, kde se mění směr pohybu extruderu). Nebo případně zvlnění, které je způsobeno přílišnou extruzí vzhledem k výšce vrstvy.
Vhodným řešením by zde bylo nalezení mechanismu, který umožňuje nahradit uživatele stojícího u tiskárny během tisku první vrstvy a umožnit tím, aby tiskový systém mohl reagovat na nedostatečně kvalitní první tiskovou vrstvu. (Například požádáním uživatele o opakování přípravy podložky a podobně.)
Po zběžném průzkumu se zdá, že zatím neexistuje řešení senzoru, který by kvalitu první tiskové vrstvy kontroloval.